Chcete si do nového roku dát předsevzetí, že se budete učit cizí jazyk? Nebo jste to už radši vzdali, protože víte, že tuhle bitvu většinou prohráváte? Když jsem chodila do školy, nějaký jazyk jsem se většinou musela učit. Jako samouk ale poměrně dost selhávám. Hledám proto metodu, která mi nejvíce sedne a budu schopná jazykové znalosti nejen udržovat, ale třeba také zvyšovat. Jak na to? Kdo by nám to mohl říct lépe, než člověk, který lidem přímo radí, jak se učit jazyky? Jsem opravdu ráda, že jsem mohla položit několik otázek Lucii Gramelové a získat tak skvělou inspiraci a zajímavé tipy.

 

moje-fotka-z-naucmese.jpg-nggid03178-ngg0dyn-320x240x100-00f0w010c010r110f110r010t010

Lucie Gramelová

Lucie píše bezvadný blog Jazykový koutek, o kterém jsem se již zmiňovala v jednom z článků. Sama je polyglotkou, lektorkou a napsala několik jazykových učebnic. Lidem radí, jak se jazyky učit, jak v individuálních konzultacích, tak skupinových kurzech, které můžete najít třeba na Naučmese.cz

 

 

Lucie, vy jste polyglot, ovládáte více než 10 jazyků. Co Vás na učení se jazyků tak moc baví?

Mě na tom asi baví úplně všechno.  Mám ráda fonetiku, baví mě napodobovat různé přízvuky, ale taky mě hodně zajímá gramatika a analýza. Gramatika a její zákonitosti jsou fascinující. Jazyk je pro mě také hodně spojen s kulturou dané země, proto je pro mě vždy hodně důležité seznámit se i s reáliemi.

Přečetla jsem si o Vás, že máte tři děti. Jako matka dvou dětí si částečně dokážu představit Vaše vytížení. Jak se Vám daří udržovat dosažené znalosti ve všech jazycích?

Hodně čtu, koukám na filmy, takové ty věci, co asi dělá každý. Ale pak mám také štěstí, že moje profese je úzce spojená s jazyky. I když máte malé děti, musíte si výuku připravit dobře a stejně tak chcete například odevzdat kvalitní překlad. Tak všechno pečlivě dohledáváte a jste v neustálém kontaktu s tím jazykem. Mnohdy je to na úkor spánku nebo jiných činností, to zná ve své profesi asi každý. Tím chci říct, že kdyby pro mě jazyky byly jen volnočasová aktivita, nejsem si jistá, kolik času bych v nich byla při mateřské trávila.

Někteří z nás jsou stálí začátečníci a nemohou se rozhoupat k učení se jazyka. Jak byste takového člověka „nakopla,“ aby dostal chuť a jazyk se opravdu začal pořádně učit?

Víte, já si myslím, že tu motivaci v sobě každý student nakonec musí najít sám. Můžete mu ale ukázat různé cesty, kudy se lze vydat a můžete ho také inspirovat – třeba zajímavými tématy, studijními zdroji nebo nějakou šikovnou aplikací. Velmi motivující může být také učitel sám o sobě, což do jisté míry vysvětluje rostoucí oblibu jazykových YouTube kanálů. Nakonec je ale každé vzdělání otázkou vlastního odpovědného přístupu. Asi nejlepší tedy je pomoci věčnému začátečníkovi zjistit, proč by sám měl chtít.

Jaká je podle Vás nejlepší motivace pro učení se cizího jazyka?

Nejlepší motivace je taková, která nese nějaké pozitivní emoce. Nevychází tedy z nějakého společenského závazku nebo povinnosti, ale je založena spíš na svobodné vůli. To je nejčastěji také problém věčných začátečníků z vaší předchozí otázky. Oni se často učí ze společenského tlaku, který se ale projevuje i v rodině nebo na pracovišti. Když jsou potom v tom svém prostředí jediní, kdo nerozumí anglicky, přihlásí se třeba po letech váhání do kurzu, ale úplně ideální tahle motivace skutečně není. Chce to překlopit do nějakého těšení.

Jaké by si měl člověk stanovit cíle a v jakém časovém horizontu?

Odpovědi bych se mohla docela dobře vyhnout konstatováním, že je to strašně individuální a byla by to pravda. Já myslím, že ty cíle by měly být hlavně reálné. Na svých seminářích často radím minimalismus – rozkouskovat ten jazyk do takového itineráře, který nebude možné nedodržet.

Jedna osobní otázka – pokud bych se chtěla dostat s angličtinou na úroveň C z B2, němčinu dostat z A2 na B2 a ještě začít francouzštinu, jaký postup byste mi doporučila?

Začněte tím, že si vyberete jen jednu z těch tří celkem velkých výzev. Někdy s nadsázkou říkám, že posunout se o úroveň výš vyžaduje tolik času a energie, jako kdybyste se začali učit nový jazyk. Pokud máte dvě děti a práci, tak mi nejschůdnější připadá vrhnout se na tu němčinu. Cesta z A2 na B1 bude jistě snazší než vytáhnout angličtinu na céčko, B2 už je pak otázkou bohaté praxe v tom jazyce. A pak také hodně záleží na tom, který z těch jazyků nejvíc používáte, zda třeba k některému z nich máte blíž třeba přes příbuzné nebo přes nějaké zájmy. Toho bych se držela.

Pokud bych se chtěla učit jazyk s pomocí jazykové školy nebo lektora, jak je správně hledat (i mimo Prahu) a poznat, že jsou kvalitní?

Já nejvíc spoléhám na osobní reference. Vyplatí se používat i sociální sítě nebo jakékoliv kontakty, které máte. Ptejte se svých známých, zda byli v poslední době na nějakém dobrém kurzu například angličtiny. Pokud se jim na kurzu líbilo, ptejte se proč. Co jednomu vyhovuje, druhému vůbec sedět nemusí. Mnozí skvělí lektoři dnes pracují přes Skype, takže ta výhoda nás, kteří bydlíme v Praze, už pomalu přestává být aktuální. Nabídka tu asi vždycky bude největší, ale zároveň je tady nejtěžší si vybrat, respektive vůbec se zorientovat na tom trhu.

Co si myslíte, že je takové minimum, které opravdu může a zvládne udělat každý člověk pro to, aby se dokázal naučit jazyk?

To je záludná otázka. Dnes vám hodně lidí odpoví Duolingo nebo něco podobného, ale to podle mě nestačí. Já třeba hodně doporučuju easy readers, tedy zjednodušenou četbu. Na nejnižší úroveň potřebujete asi 400 slov a to už často zná i ten věčný začátečník, aniž by si to uvědomoval.

Co vlastně podle Vás znamená učit se jazyk opravdu pořádně? Aby to mělo nějaký smysl a hlavně výsledky?

První, co mě napadá, je každodenní studium. Nemusí to být moc, stačí opravdu málo, ale ta každodennost se vyplácí a výsledky skutečně uvidíte.

Jaká je podle Vás ideální jazyková úroveň, které bychom se měli snažit dosáhnout?

IMG_20171204_224634

Na jakou úroveň se chcete dostat?

Tak taková velmi hezká úroveň je třeba B2. Na rozdíl od B1, kde už zvládáte spoustu témat a komunikujete celkem plynule, tak B2 obnáší to samé, ale třeba v hlučném baru, kde stíháte porozumět několika rodilým mluvčím, kteří se překřikují nebo dělají nějaké vtípky, které obsahují i hovorový jazyk. Takže bych řekla, že pro takovou tu autentickou, spontánní komunikaci v cizím jazyce je B1 dost možná málo. Naopak céčko zní sice hezky a mnoho lidí po něm touží, ale ve skutečnosti je to pro většinu nedosažitelná meta. Ten hlavní důvod je, že my to céčko prakticky nepotřebujeme a nevyužijeme, tedy pokud se zrovna nepřipravujete na kariéru překladatele nebo tlumočníka.

 

Myslíte si, že jazykové certifikáty jsou důležité a mají vypovídající hodnotu? Hovoříme o nemalé investici, tak které byste popřípadě doporučila a proč?

Podle mě se v životopise vyjímají velmi pěkně. A to není k zahození. Pro někoho můžou hrát také roli motivační, protože certifikáty mají jednu skvělou vlastnost: ve chvíli, kdy se přihlásíme, máme najednou termín. A termín je pro řadu lidí závazný. Takže to bych viděla jako dva hlavní důvody, proč do toho jít – profesní využití a ten motivační aspekt.

Jak se na příslušné zkoušky pro certifikaci nejlépe připravit?

Vyplatí se investovat do přípravných knih nebo kurzů, které pořádají příslušné instituce. Vyzkoušíte si zkoušky nanečisto a získáte jistotu. V mezinárodních zkouškách jsou často různé nestandardní typy zadání a vyplatí se projít různé varianty testů, aby vás třeba právě komplikované zadání potom nezdržovalo.

Všude slyšíme, že angličtina už je dnes samozřejmostí a měli bychom umět více jazyků. Mnoha lidem ale může dělat angličtina problém a možná se cítí demotivovaní učit se ještě nějaký další jazyk. Znamená ale opravdu, že když mi nejde angličtina, nepůjde mi žádný jiný jazyk?  A je potřeba vždy začít angličtinou?

Naopak. Setkala jsem se s tím mnohokrát, že lidé, kteří bojovali s angličtinou, nakonec tu cestu prorazili jiným jazykem, nejčastěji románským. Konec konců i mezi svými řečtináři mám pár příkladů. Přes angličtinu se nikdy nedostali, ale pak začali jezdit do Řecka, líbí se jim tam, někteří si tam třeba i koupí nemovitost – to pak jde učení samo.

Kde všude se s Vámi můžeme setkat a dozvědět se o učení se jazyků, popř. jaké další zdroje o učení se jazyků byste doporučila?

Čtenáře můžu pozvat například na cyklus přednášek do Městské knihovny v Praze nebo na FF UK. Také jezdím hodně na konference pro učitele. O všech akcích pečlivě informuju na svých stránkách (www.jazykovy-koutek.cz).

Čeká nás nový rok, který je spojený s předsevzetími. Někdo se třeba bude chtít naučit nový jazyk. Co byste popřála „ jazykovým studentům“?

Aby byli rozumní ve svých předsevzetích a nenakládali toho na sebe příliš. Takové to „hodinu denně“ je nejlepší cesta k selhání. Ale hlavně bych jim popřála, aby uměli jazyk spojit s tím, co je baví a co mají rádi.

IMG_20171204_224856

S takovými předsevzetími bychom asi brzy pohořeli…

Děkuji moc za bezvadné tipy a nám všem přeji, ať už to tentokrát doopravdy klapne!

Share This